Sokol Měnín: SK Polička 45:20 (20:10)
Branky: Višková 16, Kelblová 9, Pospíšilová 8, Závišková 5, Odrážková 3, Sýkorová, Baráková 2
Tresty: Višková 2", Kelblová 2"
Sestava: Simona Brestyaková, Adéla Pospíšilová, Aneta Baráková, Karolína Závišková, Nela Palečková, Michaela Garguláková, Anna Kelblová, Marita Sýkorová, Veronika Odrážková, Vanesa Aujezdská, Sára Víšková
Tento náš domácí zápas nelze popsat jinak než jako zápas rekordů, a to jak týmových, tak i individuálních. Polička sice uzavírá celou tabulku s dosavadním nulovým bodovým ziskem, takže se dalo čekat naše vítězství, ale holky si zápas se slabším soupeřem užily přesně tak, jak by to v takovémto zápasu mělo být a předvedly spoustu krásných a dobře sehraných akcí, šablon a signálů, které drilují na tréninku.
Takže jak je to s těmi překonanými rekordy v právě probíhající sezóně, kdy máme odehráno 8 zápasů? 45 vstřelených branek! Tak to je produktivita jako hrom, naše letošní maximum bylo 34 branek právě na domácím hřišti Poličky. 20 obdržených branek! Tak málo jsme také letos ještě neinkasovali, výborná vizitka pro naši obranu a naši brankářku. Adéla Pospíšilová – letošní osobák 8 branek za zápas a pro mě osobně famózních prvních 15 minut zápasu, kdy z ní doslova sršelo házenkářské sebevědomí a umění. Anička Kelblová – letošní megaosobák 9 branek (dosud maximálně 4 branky za zápas) a opět famózních, tentokrát posledních 15 minut zápasu, kdy porazila na hlavu všechny své negativní návyky, které ji občas brzdí v ještě větším rozletu. Sára Víšková – letošní osobák 16 branek (dosud maximálně 15 za zápas – opět na půdě Poličky). Sára se pravda rozjížděla pomaleji, ale její mentální síla tkví právě v tom, že v průběhu zápasů své tempo dokáže stupňovat až do úplného konce. No a jen 20 obdržených branek za zápas pro Simonu Brestyakovou, to je jednoduše brankářská extratřída!
Leckdo, kdo zápas neviděl, by mohl propadnout dojmu, že výše jmenované se snažily nahonit branky a hrály to sami na sebe. Opak byl však pravdou a kdykoli to bylo možné, holky hledaly jedna druhou v ještě lepší střelecké pozici a po celý zápas se snažily si všemožně vyhovět. Rekordy přišly tak nějak mimoděk a nebyly vůbec prvoplánové. Vždyť sestava se docela točila a do hry zasáhla celá lavička. A jak je to tedy možné? No, protože hrajeme maximálně kolektivně a systémově. Odhaduji, že dobrá polovina našich branek padla po dobře sehrané nacvičené šabloně, což je daleko důležitější než nějaké osobní rekordy. V systémové hře (a dovolím si tvrdit, ve vší úctě ke všem soupeřům, se kterými jsme zatím hráli) jsme totiž mírně vepředu oproti ostatním. A právě důraz na systém a jeho dodržování je tou největší zbraní proti soupeřům, kteří jsou třeba individuálně lepší anebo fyzicky silnější. Jedno přísloví říká, že každý řetěz je jen tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek. A v házené (ale v podstatě v jakémkoli kolektivním sportu) je to právě systémová hra, která umožňuje i jinak slabším článkům stát se pevnou a nedílnou součástí mocného řetězu! Takže holky, jdete po správné cestě a není sebemenší důvod po této cestě nepokračovat, protože jak sami vidíte, přináší to sladké ovoce!
autor: Pavel Víška
